****    že by letošní Vasil?    ****  

  ****    Dancing UNO 15.3.2004    ****  

  ****    Konírna 2004    ****  

  ****    Narozeniny v Rokáči    ****  

  ****    Vasil 2003    ****  

  ****    Rockové setkání    ****  

  ****    Vasil 2002    ****  

  ****    Rohanov 2002    ****  

  ****    Silvestrovský rock    ****  

  ****    Rock pro skauty    ****  

Dávno

hudba: Tomáš Rusek, text: Tomáš Kohout

Dávno, to už je ale let,
vzpomínám málo
a myslím jakbysmet.
Něco mě hřálo, něco mě pálilo,
co za to stálo, hned se ztratilo.

Ta naše partička, tak jako já jí znám,
se brzo rozpadla,
ztratila svůj význam.
Pár lidí zůstalo a jsou tu s námi dál,
pár lidí uteklo a tys byl jejich král.

A tak jsme drželi se pořád při sobě,
to zdravý jádro, v konečný podobě.
Kéž nám to vydrží, teď už snad napořád,
ten, kdo nevěří, toho nemám rád.

Hodně jsme prožili, spoustu průserů,
Ty jsme pak zvládli,
všichni bez odporu.
Dnes můžu v klidu říct a všichni víme svý,
Hlavu si nepoplíst, léta bláznivý.



Diogénes

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

1.Slyšte všichni tenhle příběh,
co vám povídám,
vlastním teď malý výběh,
slunce nevídám.

Vybral jsem si dobrovolně,
sud koupil jsem si sám,
složil jsem ho v malý kolně,
vypadá jak krám.

2.A tak jsem se zajistil,
proti osudu,
věcma jsem se pojistil,
pak zalez do sudu.
V něm bych přečkal bouřku i politickej zvrat,
na rozdíl od bouřky, nemám trable rád.

3.Nic mi tady nechybí,
jsem celkem spokojen,
lidi však závidí,
sud mi byl zabaven.
Byl zabaven krutě
a já jen přihlížel,
budou z něj nový latě,
ne moje bohužel.

4.Tak zbavili mě sudu,
já abych se dál bál,
oni bez nejmenšího studu,
kradou klidně dál !

R: Jak Diogénes v sudu si občas připadám,
já ven nepudu, pořád se obávám,
něco venku obchází a z toho mívám strach,
vždycky mě to rozhází, jak o stěnu hrách.



Dobrá rada

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

(F)Jó chlapče (C)s holkama je potíž,
(B U nich nikdy nevíš, (F)co se může (C)stát.
(F)Jednou ti to vyjde, (C)pak zas dlouho nic,
(B)málem k tomu dojde, stejně nevíš (F)víc.

Vím hochu, co dokáže láska,
poznal jsem už taky, co dokáže žal.
Žalu bylo víc, tak dělá se mi vráska,
ale léta běží, musím zpívat dál.

A když ti to vyjde, třikrát sláva zvolej,
nikdy nevíš hochu, kdy to vyjde zas.
Proto hezkejm holkám nikdy neodolej,
ale tuhle radu ti ukáže až čas.

Pak už zbývá Tobě jenom velmi málo,
věř mi přece trochu, tohle dobře vím.
Zda to za to stálo, to já nevím hochu,
zkušenosti nemám, tak Tě nesoudím.


Konfiteor

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

Ztratil jsem všechno, co mělo svůj význam,
ztratil jsem všechno, co mělo svůj cíl!
Co ještě proboha v životě poznám?
Co sem jen proved? Komu? A s kým?

REF: (Bude dodán - snad)

Měl jsem svou lásku jo krásku, já vím.
Proč zrovna ona odešla s ním?
Mé slzy, Tvé slzy mísí se vzduchem,
nasloucháš lásko už jen jedním uchem.
Tvé smutné oči mě trápí a cítím,
cítím tu strašlivou bolest v nich,
mé srdce hoří a já křičím
modlitbu jak věřící zrazený mnich.

REF:

Kéž bys mě mohla jen štípnout do tváře
a já bych se probral ze strašného snu.
Tolik to pálí a štípe ta záře,
smutek a bolest posledních dnů.

Nánáná……..

Cítím to tělo, co kdysi mě hřálo,
cítím tu lásku, jež vedla nás,
kéž by se lásko Ti zas někdy chtělo
poslouchat zasněně můj ohnivý hlas!


Podivné myšlenky utrápeného textaře

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

Temný kout a svůj klid mít,
nechci už jíst a ani pít,
chtěl jsem jenom chvíli snít,
teď už ale musím jít.

Rysy tvé já už teď znám,
chci být s tebou chvíli sám.
Tělo tvý mít v náručí,
těžko však se poručí.

Zhasínáš jdeš ke mně blíž,
dost už o mě víš.
Rukou svou mě zahříváš,
pořád se jen usmíváš.

Teď už vím, už prohlídl jsem,
co je láska, co je sen.
Tápal jsem, to už je pryč,
třeba si i lásko křič,

Já tě dál budu mít rád,
snad to za to bude stát,
bála ses, to už teď vím,
proč zrovna, to nezjistím.

Netrap mě, pojď ještě blíž,
všechno lásko, ty teď smíš,
stejnej cíl náš život má,
na všechno teď budem DVA !


Povodeň

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

recitativ:
-------------------------
Byl srpen, já znal,
ten deště čas,
kdy k evakuaci zval,
líbezný ženský hlas.
-------------------------

Přehrady už neudrží vodu stoletou,
živel už si cestu razí strouhou vymletou.
Blíží se k městu,
voda nemá dost.
Ve skromném gestu,
vlna strhne most!

Za vesnicí malou velký rybník jest,
svojí velkou silou udeřil jak pěst,
chalupy se bortí, asfalt povolil,
kdo by teď poznal, že tu někdo žil!

Šikulkové vidí v živlu senzaci,
nemusí platit za velkou atrakci.
A tak český národ zcela bez splátky,
získal jenom svoje krásný Benátky.

Povodeň se valí, valí, stromy vyvrací,
lidičkové malí, smrt se vyplácí,
souboj lidských srdcí k smrti unaví,
Vaše černé svědomí řeka vyplaví.

Černočerné svědomí plave jako kal,
klesá až tam dolů na dno, všude kolem žal.
Beznaděj a smutek ve tvářích občanů,
přemýšlím jak na druhou stranu se k nim dostanu...


Proč

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

Proč všichni vidí v nás,
grázly a dealery,
až z toho běhá mráz,
učitelský příšery.
Pár lidí sklouzlo,
dali si jointa,
chytlo je kouzlo
a v tom je pointa.
Jsou tu lidi jiní,
ti řvou a chlastají,
okolí svoje viní,
na rady vůbec nedají.
Pár lidí trochu pije,
co na tom,
to nejsou zmije,
Pár lidí neví o ničem,
aspoň se tak tváří,
však osudu my neutečem,
to povíme si v září.
A tak nám mnoho nezbývá,
zavřít hubu a držet krok,
a jak už to bývá,
do prázdnin je to půlrok.
Ten kdo vzepře se moci,
bude za viníka označen
a třeba i v noci,
bude odvlečen.
Blíží se zkoušky,
nervozita stoupá,
pijem plnými doušky
a slova jen hloupá.
Jen se přiznejte,
kdo to byl ?
Z někoho to táhne,
Kdo tu pil.
Zní to jak fraška,
je to děs,
pomůže Ti flaška,
jen se třes!



Včelí roj

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

Jedu takhle motorkou,
projíždím přes vesnici,
pode mnou řve se čtyřkou,
motor silně běsnící.

Užívám si rychlosti,
jedu, co to dovolí,
pak už jenom z milosti,
se mi hřídel povolí.

Zastavím a zkoumám stroj,
hledám závadu.
Když vtom za mnou včelí roj,
vlítne na mě ze zadu.

Motorku jsem nakopnul,
honem rychle ujíždím,
do vzduchu jsem odfrknul,
auta já teď předjíždím.

Ty včely dělaj zázraky,
možná věřím tomu,
že z mojí motorky,
burácí rachot hromu.

Co to bylo za včely,
ptám se sám sebe,
odkud vlastně přilítly,
z pekla nebo z nebe !

Teď však léčím tělo svý
z toho útoku,
puchejře mokvavý,
mě není do skoku.

Tak jsem krutě zaplatil,
za tu velkou krásu,
šeredně jsem doplatil,
na tu včelí rasu !!!

R: Kdo nezažil tu hrůzu,
kdo nezažil ten boj,
když vám vlítne pod blůzu
hustý včelí roj !!!



Ztichlá ulice

hudba: Martin Rusek, text: Tomáš Kohout

Ztichlá ulice, působí klidným dojmem,
z nebe padá déšť, sen se stává pojmem.


Pojmem, co každý z nás zná,
když tu svou opici má.
Opice bývá solidní,
nervy vám uklidní.
Chvilku je to príma,
pak začne Ti být zima.

V tu chvíli holku to chce,
nic nejde tak lehce.
Potom už nic nevnímáš,
kam se to vlastně zadíváš.

Díváš se jen do tmy ven
a nejsi moc potěšen.
Ta holka ti utekla,
možná, že se Tě lekla.

Přece jenom ty se znáš,
pořádnou opici máš.
Jenom tady postáváš,
na život nadáváš !!!

Kámoši pomalu domů tě táhnou,
pro klíče do kapsy tobě pak sáhnou.
Ještě že je všechny máš,
jak dlouho už je znáš.
Pak vnímat hlasy přestáváš,
ránu o plot dostáváš.

Ztichlá ulice působí klidným dojmem,
z nebe spadnul déšť a sen se stal pojmem.